Jak jsem k bezpodprsenkovému oblečení přišla ?

Moje milá, 

Většinu svého života jsem si nedovedla svůj život představit bez pořádně držící podprsenky.

Má prsa už v době mého dospívání na sebe poutala pozornost, a tak jsem se často hrbila, skrývala je pod volným oblečením, schovávala je i se, anebo naopak ve chvilkách lepšího sebevědomí jsem se snažila z nich udělat svou přednost. 

Po kouzelné třicítce, mi začala podprsenka více vadit. Svazovala mě, tlačila, kostice kolikrát vylezly a píchaly a já se tak moc těšila domů, abych ji mohla ze sebe sundat. Tehdy jsem se velmi hledala jako žena a přemýšlela nad tím, jak se naučit přijmout samu sebe taková jaká jsem. 

Na jednom intenzivním workshopu, na cestě ke svému ženství, jsme měly odložit podprsenku úplně…. Chápete to? A to jako na celé dny? A co když si budu chtít jít zaběhat? Co když mě to bude bolet? To rozhodně nedám!!!! Tohle mi celou dobu křičelo v hlavě…. Byl to pro mě opravdu obrovský výstup z komfortní zóny…

 Teprve tehdy jsem pochopila, že je podprsenka pro mě takové mé brnění. Znáte to, moc maminek nám v dospívání neříká, že prsa jsou dar, protože jsou symbolem naši jedinečnosti a že jen díky nim budeme moci časem nakrmit naše děti.

Naopak... celý život mi přišlo mít prsa spíše jako prokletí a je jedno, jestli jsou malá, velká, každé jiné, níže, než by podle měřítek měly být, pevnější, volná, na boku a bůhvíco ještě.

Při téhle bezpodprsenkové výzvě jsem začala točit v bludném kruhu mých osobních vzorců – v hlavě mi neustále běželo, že teda když už je mám tak velké, tak se nedá nic dělat, že se zase budu mezi těmi krásnými  ženami cítit strašně, že jsem obluda, že já přece nejsem ta, co si může nakoupit krásné krajkové lehounké podprsenky a nádherná božská bodýčka a když  už, tak za několik tisíců, protože v obchodech v nákupním centru se na mě většinou podívají a řeknou něco ve smyslu na Vás? nemáme… 

To si pak moc krásně žensky nepřipadáte…, vzpomínala jsem na to, že najít plavky je pro mě katastrofa a taky že já si v životě přece nevezmu  ven tílko bez podprsenky, co kdybych někomu zkazila mládí, že?  Že je to holt můj úděl a musím to s nimi celý život nějak přežít :D.

Jak moc jsem byla překvapená, když jsem se po tom jednom týdnu cítila skvěle, měla jsem více sebevědomí a měla sebe více ráda. Prsa mě nebolela a ta volnost byla úžasně příjemná … Učila jsem se postupně přijmout svá prsa a mít je ráda…Doma jsem se snažila v této cestě pokračovat, ale jak vyjít ven mezi klienty bez podprsenky? To jsem opravdu nezvládala a tak jsem hledala cesty, jak to udělat. 

Jak mít ale oporu v prsou, a přesto nemít kostice, které tvarují má prsa do kopců a standardů nebo spíše nadstandardů?

Nic takového jsem na trhu nemohla najít. Řešila jsem to alespoň podprsenkami typu bolerek, volných sportovních podprsenek či braletek.

Až na mé cestě po Skotsku jsem objevila tílka s další vnitřní vrstvou, která mi už více vyhovovala a ve volném čase jsem v nich mohla chodit bez …. Nicméně ty byly ale na obchodní schůzky nepoužitelné. 

 Na dalším pokračování ženského workshopu, vznikl nápad zkusit ušít vlastní tzv. bezpodprsenková trička. Tehdy jsme u té debaty byly tři… Tři roky jsme se více či méně snažily vymyslet, jak  …  Postupně jsem ale začala zjišťovat, že to asi nebude naše společná cesta. 

Teprve od 1.2.2021 jsem opravdu věděla, že budu trička v této podobě už tvořit sama, s několikaměsíčním synkem v náručí, s podporou mého milujícího muže, úžasné inspirující ženy v rámci konzultací a šikovné technoložky….

A Tak jsem začala tvořit módní bezpodprsenkovou značku BeFairy… Jsem tady, na začátku a moc se těším na naši společnou cestu ….Podaří se nám tyhle trička vyvinout ? Já doufám, že ano …. Když něco chceš, celý vesmír se spojí, abys to uskutečnil …. A taky víte jak to je v Petru Panovi .. Já věřím, já věřím, já věřím na víly …

Vítej BeFairy v mém životě 

 P.S. Mimochodem jak má jako kojící matka má tvořit módní značku ? :D když si ráno ztrhaná obleču na ruby legíny, zjistím to až večer, mléko všude rozlité po tričkách, prsa jsou každou chvíli ven a vlasy tak mastné, že se potřebujete přemlouvat, abyste je neoholila ? :D, to už je ale jiný příběh … )